Místo Mistra Jana Husa v ukrajinské tradici

Žádná z ukrajinských církví (kromě nepříliš početných protestantských skupin) nevyzdvihla na svůj štít velkého českého reformátora počátku 15. století. Přesto lze říci, že životní úděl Mistra Jana Husa zůstává v ukrajinském povědomí živý. Zasloužilo se o to jediné literární dílo – básnická poema Tarase Ševčenka, sepsaná v roce 1845.

Tato skladba, nazvaná Jeretyk (Kacíř), byla po Ševčenkově zatčení zabavena a jako celek objevena až na počátku 20. století. Většina Ukrajinců ji zná jako součást souboru Ševčenkova díla, nazývaného odedávna Kobzar. Vydáno bylo také několik českých překladů, poprvé v památném roce 1918.

Kniha překladů Ševčenkovy básně do šesti slovanských jazyků (1991)
Hus byl Ševčenkem oslaven dynamickými verši, které mění rytmus, jako velký Čech a Slovan. Přitom skladba nemá panslavistický ráz, známý z ruské tradice. Ševčenko nevnímal Husa z náboženského hlediska, nýbrž jej zobrazil jako odvážného bojovníka za svobodu myšlení, který statečně vzdoroval autoritě špiček tehdejší katolické církve. Vybral si tuto postavu z českých dějin, protože právě jejím prostřednictvím chtěl poukázat na aktuální problémy carské říše.

Stejně jako jiné Ševčenkovy básně byl také Jeretyk ilustrován různými ukrajinskými umělci a vznikla tak řada málo známých Husových vyobrazení. Báseň byla také zhudebněna jako sborová skladba a později převedena do podoby souboru dramatických obrazů. V této formě se také dočkala prezentace na kyjevském jevišti v roce 1919.

Znalost Ševčenkova díla zůstává v ukrajinském prostředí stálicí – předpokládá se, že inteligent je má či přímo musí znát. Proto jsou základní obrysy Husova života v Ukrajině dodnes známy především prostřednictvím Jeretyka. Báseň byla psána v době, kdy její autor neměl k dispozici příliš podrobné a přesné informace o Husově životě a díle. Nemohl proto vylíčit vše přesně – například scéna roztržení papežské buly Husem nemá reálný podklad. Čtení textu Jeretyka by mělo být dnes doplněno seznámením s názory současných historiků na Husův život a dílo.

Ukrajinské dějepisectví se muselo do nedávné doby zabývat (a to se značnými těžkostmi) téměř jen dějinami vlastní země a národa – na výzkum dějin světových mu nezbýval dostatek sil a kapacit. V ukrajinštině proto nebyla dodnes vydána knížka o pražském mistrovi, která by zobecnila nejnovější stav odborného výzkumu. Je to škoda, ale je třeba doufat, že tato chyba bude za čas napravena.

Hus na hranici v pojetí Vasyla Kasijana.
Psal jsem o místu Husa v ukrajinské tradici podstatně podrobněji ve specializovaném odborném sborníku Husitský Tábor (svazek 20, 2016, s. 109–140). V tomto článku je shromážděno značné množství dokladů, které svědčí o tom, jak Ševčenkovu skladbu vnímali a pokoušeli se toto téma nově uchopit pozdější ukrajinští autoři. Neméně zajímavé je to, jak se o Husovi zmiňovali také ukrajinští autoři z oblasti popularizující publicistiky a historiografie, např. Mychajlo Drahomanov a Mychajlo Hruševskyj.

Soubor informací, který se v článku podařilo nashromáždit a který se od té doby dále rozrostl, je bohatý. Ukrajinská forma zájmu o Husa se na jeho základě jeví jako poměrně unikátní. Asi bychom nenašli v evropském měřítku žádnou srovnatelnou paralelu. Důvodem je především už zmíněná role Ševčenkovy básně, která stále ještě v ukrajinském prostředí jako první seznamuje s Husovou osobou. Žádná jiná básnická skladba, která vznikla ve světových literaturách o Husovi (a není jich málo), neměla tak dalekosáhlý a dlouhodobý ohlas a dopad, jako Ševčenkův Jeretyk.

(boz)

PhDr. Bohdan Zilynskyj, Ph.D., historik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. (bohdan@myaukrajina.cz)

foto:
Taras Ševčenko: Kacíř, úvod a překlad Zdenka Bergrová, obálka a typografie Věroslav Bergr, vydalo Sdružení Ukrajinek v ČR, Praha 2005, 1. vydání, s. 52„Prozřete, lidé, dolů tmu! Když vaše ruce zaútočí, člověkem bude každý Čech. Nebuďte mnichům na posměch!.."
(Taras Ševčenko, Kacíř)

Zdroj, autor, více na https://www.myaukrajina.cz/index.php/node/514